Moje cesta k elektrokolu

Moje cesta k elektrokolu

Pan Zdeněk Špringl, spoluzakladatel a spolumajitel členské CK TRIP, tvůrce zájezdů a průvodce, napsal u příležitosti svých 80. narozenin následující příspěvek o své cestě k elektrokolu. Přejeme pěkné čtení.

V mládí jezdíval s partou lyžařů na kole na otočku do kina z Liberce do Prahy. Závodní a následnou trenérskou éru vystřídal za průvodcování lyžařských, turistických a zejména cyklistických zájezdů. Ke svým 67. narozeninám si splnil svůj cyklistický sen - alpský průsmyk Passo di Stelvio - a cyklozájezd do černé Afriky. V dubnu 2016 oslaví Zdeněk Špringl své 80. narozeniny. Stále aktivní cyklista, lyžař i průvodce sportovních zájezdů oceňuje, že díky elektrokolu nemusí slevovat z cyklistických výzev.

Je to pro mne až neskutečné, ale můj aktivní vztah ke kolu je více než 65letý, a to vlastně bez přestávky. Na začátku to bylo sportovní kolo ESKA s rovnými řidítky, ale moje touha jednoznačně spěla k tomu nejdokonalejšímu, co se v té době dalo koupit, i když s velkými obtížemi. Tím bylo "závodní" galuskové kolo FAVORIT. V té době dost drahé a obtížně sehnatelné (frontu na něj jsem stál celou noc na základě informace, že přivezou kola). Kolo pro mě – závodního lyžaře - znamenalo doplňkové sportovní náčiní, které jsem hodně využíval pro tréninkové účely, především během "vojny" v Dukle Liberec. Do Alp jsme tehdy pochopitelně nesměli, trénovali jsme na „velkém“ a „malém“ jizerskohorském okruhu, vyráželi jsme z Liberce na Zlaté návrší na hřeben Krkonoš a nijak se nepozastavovali nad terénními sjezdy na silničních kolech do údolí Mumlavy. Na kolech jsme spolu s ostatními lyžaři-vojáky z Liberce jezdili do kina do Prahy a za tmy pak zpět. Termín horské kolo bylo tehdy zcela neznámé.

Zlom nastal začátkem 90. let po pádu železné opony, kdy jsme mohli začít realizovat své cestovatelské sny, v mém případu s naší cestovní kanceláří, je to také už neuvěřitelných 26 let, během kterých jsem – převážně v roli průvodce – absolvoval desítky, spíše stovky cyklistických zájezdů. Postupně jsem si mohl pořídit lepší kola, upřednostňuji silniční,  do terénu volím horské kolo. Během našich zájezdů, které jsem připravoval i průvodcoval, jsem mimo jiné s našimi klienty zdolal pro mne vysněná dominantní alpská horská sedla: Gross Glockner –Hochtor (2576 m n. m.), Passo di Stelvio (2758 m n. m.),  Col du Grand St. Bernard (2469 m n. m.) a další. Na horském kole jsem absolvoval první zájezdy „MTB SPECIÁL“ do Dolomit, ale také nejexotičtější zájezd naší CK 600 km napříč Zambií a Malawi.

Během ubíhajících let už sil ubývá a na kole se toho už zvládne daleko méně a s velkou námahou a sebezapřením. Ale pozor! Objevilo se něco nového -  elektrokolo! Vyzkoušel jsem, nadchnul se a pořídil si jej.

Mojí oblíbenou cyklistickou destinací v Čechách je Český ráj. Zde mám své silniční okruhy, které jezdím pochopitelně na silničním kole. Horské kolo volím pro průzkumy nových tras a na zájezdy, u kterých vím, že si ho vzhledem k povrchu užiji víc, než mnou jinak upřednostňované silniční kolo. A elektrokolo? To je taková moje hračka, potěšení pro chvíle, kdy se chci pokochat výhledy např. z Kozákova nebo z Černé Studnice, ale zrovna se mi nechce šlapat nějakých 10 km do kopce.

Myšlenka a technické řešení elektrokola, které funguje, jen pokud šlapete, mne, původem technika, fascinuje. To není žádná motorka. Přestanete-li šlapat, přestane vám elektrokolo pomáhat. Díky elektrokolu si podstatně prodloužíte krásné pocity z jízdy na kole, pochopitelně především do kopce. Ale to neznamená, že jedete bez námahy - zahřejete se, zadýcháte se a máte hlavně radost z jízdy. Zkuste si elektrokolo, stojí to za to!

A v klidu se svým elektrokolem vyrazte na zájezd!

26.04.2016